Foto: Krzysztof Kluger

Zmije obecná (Vipera berus)

Zmiji poznáme podle tmavé klikaté čáry na hřbetě a srdcovité hlavy. Různorodé zbarvení zmiji dokonale maskuje. Ráda se vyhřívá na slunci. Najdeme ji na loukách, mokřadech, rašeliništích nebo v lesích. Je velmi užitečná, protože hubí škodlivé hlodavce. Oko zmije má na rozdíl od jiných hadů charakteristickou svisle štěrbinovitou zorničku, což jí dodává zlověstný vzhled. Její tělo je masivní, pokryté drobnými šupinami. Plaz se sice pohybuje pomalu, útočí však bleskově. Zmije může díky pružnému spojení horní a dolní čelisti spolknout kořist, která je mnohem větší než její hlava. Je jedovatá. V horní čelisti má dva jedové zuby připomínající injekční stříkačky. Jimi se zakousne do kořisti a vstříkne do rány jed, který poškozuje nervový systém. Usmrcenou kořist polyká celou. Charakteristickým znakem zmije je rozeklaný jazyk, kterým vnímá chemické látky rozptýlené ve vzduchu, tzv. „ochutnává pachy”. Díky tomuto smyslu se dobře orientuje v terénu a vycítí pach nepřítele nebo kořisti. Pokud nebudeme zmiji dráždit, sama neza- útočí. Narazíme-li na ni, je třeba zachovat klid a nechat ji utéct.