Odra je dlouhá 854 km a je tím 13. největší evropskou řekou. Díky své poloze uprostřed Evropy je důležitou vodní cestou, která prostřednictvím kanálů spojuje povodí Západní Evropy s povodími Východní Evropy.

Na horním toku tvoří Odra v krátkém úseku státní hranici mezi Českou republikou a Polskem a na dolním toku státní hranici mezi Polskem a Německem.

Odra pramení ve výšce 633 m n. m. v Oderských vrších v jihovýchodní části Nízkého Jeseníku pod Fidlovým kopcem nedaleko vesnice Kozlov. Poté, co opustí hory, kde má charakter horské bystřiny, protéká Moravskou bránou, kde se z ní stává typická nížinná řeka. Protíná Slezskou nížinu a Velkopolskou nížinu, Lubušsko a Západní Pomořansko. Než přes Štětínskou zátoku vyústí do Baltského moře, dělí se na dvě ramena – Západní Odru a Východní Odru.

Největšími městy položenými nad Odrou jsou: Ostrava (v České republice), Opolí, Vratislav a Štětín (v Polsku), Frankfurt nad Odrou (v Německu).

Povodí Odry je asymetrické, to znamená, že počet levostranných přítoků je větší než pravostranných přítoků. Největšími levostrannými přítoky jsou řeky Opava, Kladská Nisa, Bobr a Lužická Nisa. Nejdelším a nejvodnatějším pravostranným přítokem Odry je Warta.

Podél Odry se rozkládají přírodní lokality, které se zachovaly ve stavu blízkém přirozenému. Řeka utvořila mnoho mrtvých ramen, mokřadů a lužních lesů, což z ní dělá výjimečný tok v porovnání s jinými velkými evropskými řekami. Tyto z přírodního hlediska vzácné krajinné oblasti poskytují úkryt mnoha vzácným a chráněným druhům rostlin a zvířat, k nimž např. patří orel mořský, bobr evropský nebo volavka popelavá. Vody Odry jsou bohaté na rozmanité druhy ryb.

Avšak rovněž zde došlo následkem historického vývoje, především rozvoje lesnictví a zemědělství, k nezvratitelným změnám v životním prostředí. Lesy byly proměněny v pole, louky a pastviny. U řek vznikala lidská sídliště, ze kterých se v průběhu dějin stala města kypící životem. Obnovení původního přirozeného prostředí již není možné, protože vzácné přírodní lokality jsou značně rozptýleny a dokonce zcela izolovány. A zde nám pomáhá údolní niva Odry. Podél hlavního koryta a přítoků Odry se volně rozšiřují rostliny a zvířata. Kromě toho je Odra propojena systémem kanálů s řekami Spréva, Havola a Visla. Takovýto systém propojených řek tvoří evropsky významný ekologický koridor, který v současné době umožňuje přežít mnoha druhům rostlin a živočichů.

Nejvzácnějším přírodním lokalitám je poskytována ochrana různými způsoby, jako např. národní parky, chráněné krajinné oblasti, přírodní rezervace nebo oblasti Natura 2000. Na území povodí Odry se nachází sedm národních parků, jejichž cílem je ochrana rozlehlých oblastí, vzácných z přírodního a krajinářského hlediska, obnova degradovaných stanovišť a také vědecká a výchovná práce. Údolní niva podél nivy Odry

Nejmladší formou ochrany jsou oblasti Natura 2000. Tyto oblasti poskytují ochranu přirozených stanovišť druh§ rostlin a živočichů, které jsou v evropském měřítku považovány za zvlášť vzácné a ohrožené. Tato forma ochrany podléhá legislativě a směrnicím Evropské unie. Oblasti Natura 2000 vznikají ve všech členských státech EU a společně tvoří Evropskou ekologickou síť Natura 2000.

Kvalita vody v Odře se neustále zlepšuje. Na první pohled je kalná, ale takový je její charakter. O dobré kvalitě vody nás informuje přítomnost charakteristických rostlinných a živočišných organismů ve vodě, tzv. bioindikátorů. Do Odry se vracejí raci, kteří jsou tradičním ukazatelem čisté vody. Již dnes se můžeme bez obav koupat v místech vymezených ke koupání, kde nám nehrozí žádná nákaza. Kvalita vody je průběžně sledována speciálními službami ochrany životního prostředí, které disponují moderním laboratorním vybavením.

Stav Odry se výrazně zhoršil v sedmdesátých letech, kdy významně stoupla potřeba vody, avšak odvádění odpadních vod nebylo pod kontrolou. Neustále se rozvíjející průmysl znečišťoval řeky těžkými kovy, jako jsou např. nikl, chróm a olovo. Na hladině se vznášela vrstva pěny, kterou vytvářely detergenty obsažené v odpadních vodách. Následkem těchto dopadů ztratila Odra svou schopnost samočištění.

V devadesátých letech byly zpřísněny zákony a bylo zahájeno odstraňování chemických sloučenin z řeky. Nové investice byly zaměřeny na ochranu životního prostředí. Dnes jsou běžně prováděny investice do kanalizací a čistíren odpadních vod. Ekologické vzdělávání dostávají děti již ve školce. Jsme si vědomi toho, že musíme rozumně využívat vodní zdroje. Průmyslové odpadní vody jsou předčišťovány již v závodech. Vypouštění nečištěných odpadních vod hrozí vysokými pokutami.

Ve snaze o zlepšení kvality vody nás podporuje Rámcová směrnice EU pro vodní politiku, jejímž cílem je dosažení „dobrého stavu vod”. Aby jej bylo možné dosáhnout, je třeba dbát o ochranu jak řek, tak i jezer, pozemních vod a moří.

Problém povodní od nepaměti zužoval oblasti ležící v údolích řek. Povodeň je přirozený jev, její celkové odstranění není možné. Je pouze možné omezovat riziko výskytu povodní a minimalizovat její nepříznivé následky.

Záplavové oblasti jsou pokryté bujnou vegetací, ve které se líhnou ptáci a žijí početné druhy hmyzu a obojživelníků. Pro tyto ekosystémy nejsou záplavy škodlivé, naopak jsou často nezbytné pro jejich existenci.

I když Odra patří k řekám chudým na vodu, dost pravidelně se vylévá z břehů. Výška hladiny v Odře závisí na množství vody, přiváděné horskými přítoky. Vysoké stavy vody se vyskytují dvakrát za rok: na jaře a v létě. Jarní záplavy jsou způsobeny rychlým táním sněhu a letní vydatnými srážkami. V zimě znemožňuje ledová pokrývka volný odtok vody, proto může dojít k tzv. ledovým nápěchům, které způsobí povodeň.

Největší povodeň na Odře nastala v červenci 1997 a byla nazvána „tisíciletou povodní”. Povodeň tehdy zasáhla hustě obydlené a průmyslové oblasti ve velkých městech – Ratiboř, Opolí a Vratislav. Příčinou této přírodní katastrofy byla současná kulminace povodňové vlny na Odře a jejích levobřežních přítocích.