Foto: Tomasz Łukasiewicz

Želva bahenní (Emys orbicularis)

Želvy se na Zemi objevily před 200 milióny let. Za svou dlouhověkost vděčí krunýři z rohovitých destiček, který je chrání před predátory. V povodí Odry se vyskytuje želva bahenní, která žije v mělkých vodních nádržích s hustě zarostlými břehy a bahnitým dnem. Želvy tráví většinu života ve vodě. Na souš vylézají, jen když kladou vajíčka nebo aby se vyhřály na slunci. Dýchají vzduch plícemi, a proto mohou zůstat pod vodou nejdéle jednu hodinu. Mají velmi dobře vyvinutý čich a zrak, oproti tomu ale nemají vůbec sluch. Ve volné přírodě je obtížné se s mini setkat, protože jsou plaché a vedou skrytý způsob života. Želvu bahenní poznáme podle žlutých skvrn na krunýři a na kůži. Živí se malými vodními živočichy, ale nepohrdne ani mršinou. Jelikož nemá zuby, loví kořist tak, že ji uchopí čelistmi a pak roztrhá drápy. Patří mezi ektotermní živočichy, přezimuje zahrabaná do bahna na dně vodních nádrží. Vysoušením a hospodářským využíváním mokřadů přichází želva o své přirozené životní prostředí a stává se tak ohroženým druhem.